Fernseh A.G. se stěhuje do Dolní Smržovky

V průběhu roku 1943 přestěhovala německá firma Fernseh A.G. podstatnou část svého podniku z Berlína do textilní továrny v Dolní Smržovce. Firma měla ve 30. letech vedoucí postavení při rozvoji televizní techniky v Evropě, za války však plnila úkoly vojenského charakteru. Podle dostupných informací byl jedním z hlavních úkolů vývoj a následná výroba zařízení " Seedorf", které pracovalo s 200 řádkovou kamerou a které bylo určeno pro řízení bomb velkého kalibru na cíle, (námořní lodi), dále pro navádění torpéd, případně pro ověřování místa dopadu německých raket typu V2. Pracovalo se zde také na zařízeních pro televizní přenos map, snímání filmů a přenos obrazů mezi dvěma telefonujícími osobami.

Ve druhé polovině roku 1944 se někteří pracovníci začali neoficiálně zabývat problematikou související s poválečným zaváděním televizního vysílání. Předválečný německý standard 441 řádků je již považován za překonaný, a je proto navržen systém s 625 řádky jako optimální z hlediska detailové rozlišovací schopnosti i nároku na přenos. V prvních měsících roku 1945 je dokončen synchronizátor pro tento systém.

V dubnu 1945, v důsledku přibližující se fronty, opouští podnik 15 nejlepších odborníků, kteří se s velkými problémy dostávají počátkem května do Taufkirchenu v Dolním Bavorsku. Spolu s odborníky je vypraven také nákladní vlak s materiálem a přístroji. Převážná většina vagónů zůstává po osvobození na našem území, postupně se vrací zpět a doplňuje vybavení Vojenského technického ústavu v Tanvaldě.

Podrobnosti k projektům Tonne a Seedorf

Z dostupných materiálů a výpovědí pamětníků vyplývá, že Fernseh A.G. ve Smržovce, Blaupunkt ve Velkých Hamrech, Zentralstelle für Röhrenforschung v Tanvaldě a Riedlovy sklárny v Desné spolu úzce spolupracovaly v oblasti výzkumu, vývoje a realizaci televizní a radarové techniky. V Desné se vyráběly obrazovky, v Tanvaldě probíhal výzkum, ve Smržovce a ve Velkých Hamrech potom vývoj a realizace. Pracovalo se zde mimo jiné na projektech Seedorf a Tonne. Podle pamětníků probíhaly ve Smržovce mimo jiné i zkoušky televizního navádění pásových vozidel Goliath.
Bohužel, žádné další informace se mi zatím nepodařilo získat. Uvádím proto jen stručný popis jedotlivých projektů z knihy Ian.V.Hogg: Německé tajné zbraně druhé světové války, nakladatelství Ivo Železný, 2003.
Mimochodem, víte, že se v Tanvaldě kompletovaly spalovací komory pro V-2?

Tonne
Televizní vyhledávací kamera, používaná v kluzákových bombách Hs 293. Vyvíjela ji firma Blaupunkt, která měla pobočku v nedalekých Velkých Hamrech. V roce 1944 bylo objednáno 1000 kusů, ale později byla objednávka zrušena a projekt zavržen.
Parametry kamery
rozměry:17x17x40 cm
kamera obsahovala 29 elektronek

Seedorf
Televizní přijímač, užívaný operátorem Hs 293. Byl používán se zařízením Tonne. Umožňovalo operátorovi vidět cíl z pohledu blížící se střely.
Parametry přijímače
rozměry přijímače 17x22x40 cm
rozměry obrazovky 5,7x 8,2 cm
180, 224, 441 řádkové zobrazení
frekvence 400 MHz

Sprotte
Televizní kamera k navádění střel protivzdušné obrany, vyvíjená firmou Fernseh AG. Nebyla ani odzkoušena.

Henschel Hs 293
Řízená bomba poháněná raketovým motorem. Bojová hlavice nesla 550 kg trhaviny a byla poháněná motorem Walter, který vyhořel za 10 s letu. Poté puma klesala klouzavým letem k cíli. Vývoj zbraně pod vedením prof. Herberta Wagnera začal v červenci 1940. Protože Hs 293 fungovala a její vlastnosti byly dobře známy, stala se oblíbeným zkušebním podkladem pro všechny druhy vylepšení. Jedním z nich byl i Hs 293D s naváděním pomocí televizní obrazovky. Kromě nového typu rádiového zařízení, rozšířeného nosu a střední části trupu, kde byla část tohoto zařízení uložena, a televizní antény v zadní části trupu byl tento model shodný se základní řadou Hs 293 A-1. Televizní systém začal v roce 1940 vyvíjet dr. Weiss z Výzkumného ústavu pošt. Zkoušky proběhly v roce 1942 s nevelkým úspěchem. Zařízení bylo příliš složité a fungovalo jen tehdy, když je obsluhovali vědci, kteří jej navrhli a kteří přesně znali správná zaříkávadla a rituály.

Henschel Hs 294
Typem odvozeným od He 293 byl Hs 294, který měl být vypouštěn z letadla k útokům pod hladinou proti nepřátelským lodím. Přímé bombardování bylo povožováno za příliš obtížné a nebezpečné, protože bombardér musel setrvávat v dosahu palby nad cílem. Tak se zrodil nápad využít ovládání Hs 293, shodit střelu do vody nedaleko cíle a pak ji navést pod hladinou na nejzranitelnější místo. Problém spočívá v tom, že tvar, který je vhodný pro létání, nemusí být nutně vhodný k plavbě pod hladinou. Výsledkem úvah byla Hs 294 V-1, jejíž přední část měla zvláštní tvar, který umožňoval průnik do moře a pokračování v cestě pod hladinou. Do cíle by narazila jako torpédo. Za tím účelem muselo být vnější zařízení jako křídla, ocas a pohonná jednotka odhozeny, když střela narazila na hladinu. Proto byly všechny tyto části opatřeny výbušnými svorníky, dráty připojenými k dotykovým zapalovačům na nose a v koncích křídel. Jakmile tato čidla detekovala hladinu moře, svorníky se odpálily a přebytečné zařízení odpadlo. Zbyla jen 650 kg težká bojová hlavice ponořená pod hladinu, která se vyrovnala a vyrazila na zhruba 45 metrů dlouhou cestu. Asi po 50 metrech rychlost znatelně poklesla a její další cesta se již nedala předvídat. Práce na Hs 294 V-1 začala v roce 1940. Střela byla poháněna dvojicí raketových jednotek na kapalnou pohonnou hmotu, jaké se používaly v programech Hs 293. Byly připevněny ke křídlu a trupu. Střela měla být používána v rozmezí 4-14 km a pod hladinu měla vnikat pod úhlem asi 22 stupňů. Hmotnost střely při vypuštění byla 2176 kg. V létě 1944 se objevil nápad s použitím televize, aby střelec mohl lépe zaměřovat. Před pravým motorem byla namontována na svou dobu malá kamera. Není zcela jasné, zda měl být signál přenášen zpět ke střelci po drátě nebo rádiem.

Henschel Hs 295 a 296
Další projekty, které začaly být vyvíjeny počátkem roku 1942. Jednalo se o protipancéřové bomby o vysoké rychlosti, určené k útokům na válečné lodě. Základem byla 1000 kg , respektive 1400 kg těžká protipancéřová bomba, ke které se přidal letecký drak a řídící plochy Hs 293. Místo jednoho byly vespod zavěšeny dva raketové motory Walter, které zvyšovaly rychlost na 760 resp. 870 km/h. Hs 295D měla mít televizní ovládání, ale je sporné, zda tento typ vůbec opustil konstruktérskou kancelář.

Goliath
Malé, dálkově ovládané pásové vozidlo, které vezlo náklad 75 kg TNT a původně bylo poháněno 2 bateriemi. Řízeno bylo elektricky skrze kabel, který táhlo za sebou. Zařízení bylo dovezeno k překážce nebo k bunkru a tam vybuchlo. Vozidlo mělo omezený dosah a množství energie a bylo nahrazeno verzí používající malý benzínový motor Zundapp, který zlepšil výkon stroje.